Kokořín 2025 - podlehli jsme mámení ztraceného světa
Jak bylo na Kokoříně 2025
akce proběhla v termínu 28.6.-5.7.2025
Den 1.
Po drobném zádrhelu se zpožděním Michala a vlaku z Ostravy jsme se nakonec všichni sešli v Provodíně u Míry na zahradě. A tak jsme mohli vyrazit na úvodní pivko, zmrzku a kávičku. Poté už jsme nahodili batohy na záda a vyrazili vstříc Kokořínskému dobrodružství.
Jako vždy jsme putovali přírodou bez ohledu na počasí a překážky. Tou největší bylo letos hlavně vedro, které nás provázelo celý týden. Na konci první, seznamovací etapy, jsme po 14 kilometrech doputovali k bývalému Dolskému mlýnu v hlubokém skalnatém údolí. A tam bylo místo prvního plánovaného noclehu.
Michal už tam na nás čekal a když jsme dorazili, frčel jeho pověstný gril na plné pecky. Míša se tajemně usmíval a to mohlo znamenat jediné. Báječně se nabaštíme.
V údolí navíc tekl průzračný potůček, takže jsme se po teplém dni mohli i příjemně umýt.
Večer Jířa přečetl úryvek z Rudého Práva z roku 1987, kde se psalo o tom, že se ve zdejším potoce kdysi trampové pokoušeli rýžovat zlato a tehdejší represivní složky jim v tom poměrně nesmlouvavě zabránili. Pak už následoval ohýnek a hry.
Ve hře "Co bys si vzal na pustý ostrov" zazářil Adam, který došel až do osmého kola...... Následovalo "Městečko Palermo", kde Lukáš vymýšlel ty nejstrašlivější mafiánské vraždy, jako třeba smrt v mixéru.......
Na závěr se při hře " Co se stalo?" tak rozparádil Tonda, že nebyl k zastavení a ještě dlouho jsme ho neúspěšně brzdili.....
Den 2.
Ráno jsme v klidu posnídali, ale pak kluci našli v potoce zlatý valounek. Následovala zlatá horečka, která si nezadala s legendárním objevem zlata na Klondike. Kluci zůstali v potoce několik hodin a s občasnými nálezy velmi intenzivně rýžovali. A vyplácelo se to, neboť občas narazili na malý valounek, či šupinku. A tak nebýt toho, že měli nohy tak zmrzlé, že už nemohli ani stát, rýžovali by doteď. Nicméně každý si v místě objevu přišel na své a mnozí si vyrýžovali pěknou hromádku šupinek a valounků.
Ještě dlouho pak všichni řešili, kdes se zlato bere a kolik ho v potoce ještě může být.
Pak už byl ale čas vyrazit. Vzhledem k panujícímu vedru jsme šli nalehko a batohy nám vzal opět Michal do svého doprovodného vozu, který, jak se ukázalo, nemá žádné objemové limity. Tedy vejde se tam vše, co je v dané chvíli třeba.
Téměř celý den jsme se pak toulali v Roverských skalách. Objevovali jsme nádhernou přírodu, rokle převisy a trampské osady. Nebylo to jen tak pro nic za nic, ale to se mělo ukázat až v následujících dnech. Nakonec jsme se sešli s Michalem a opozdilci Pavlem a Standou v lesní hospůdce Na skalce. Po malém občerstvení jsme vyrazili na místo noclehu a tou byl fantastický a náš oblíbený hrad Helfenburg. Denní souhrn se zatavil na 19 km.
Večer jsme pak si dosyta užili program u hradu a nádhernou teplou noc pod hvězdnou oblohou.
Den 3.
Michal, jeho tajemný gril a ranní lívance. To je jednoduše blaho v puse. A my jsme si to ten den užili naplno. Lívance, jogurt, Nutela a marmeláda. Zkrátka paráda.
Ranní hra " Číslovaná", která proběhla v hradních zdech a okolí ukázala, že tátové, byť vyzbrojení invencí a zkušenostmi, neměli pražádnou šanci proti mládí a dynamice synů. Ti totiž zvolili strategii totálního útoku a rozmetali mužské družstvo dokonale a bez jakéhokoliv slitování.
Jenom jednou zabodovali muži díky Mírově zabijáckému instinktu, ale to bylo málo.
Mládí zkrátka naplno ukázalo svůj potenciál.
Zpocení hráči následně omyli svá pevně stavěná těla v hradním potoce a pak už jsme zaveleli k odchodu. Cestou od hradu zpět k Roverským skalám jsme po malém hledání nakonec objevili i pověstnou Cimrmanovu rozhlednu, jejíž impozantní výška i rozměry jsou skutečně hodny jména myslitele Járy Cimrmana. Poté jsme pak poměrně v klidu dorazili na místo pozdního oběda a srazu s doprovodným vozidlem na úpatí Roverských skal.
Michal vytvořil těstovinový salát, po kterém se tradičně jenom zaprášilo.
Všichni se parádně najedli a to bylo dobře, protože je čekalo malé překvapení.
Po chvíli odpočinku byla totiž vyhlášena první výzva. Ke cti všech účastníků slouží, že výzvu přijali a popasovali se s ní jako praví GoodMani.
V pondělí jsme společně nachodili cca 15 km.
Den 4.
Ráno jsme s Michalem dorazili na smluvené místo pod Máselník, kde už na nás čekal Pavel s Adamem a následně se z lesů postupně trousili další dvojice. Vánočka a kakaíčko připravené ke snídani všechny příchozí velmi potěšily. Nakonec s drobným zpožděním dorazili Petr a Ondra, kteří si výzvu zkrátka užívali o něco déle.
Po snídani, která se trochu protáhla jsme všichni už nahodili batohy na záda vstoupili jsme do lesů. Cestou k místu oběda jsme prošli posekané louky a pod vedením Michala B. i úžasné mírně nekonečné kopřivové pole, kde nám kluci statečně prosekávali alespoň malou cestičku.
Nakonec jsme si našli hezké místo na břehu rybníka jali se připravovat oběd. Zatím co kluci z Ostravy vyráběli na improvizovaném ohništi báječnou zelňačku, unavený Zajda příjemně snil o tom, co nás ještě čeká.
A bylo o čem snít, neboť chvíli po obědě jsme dorazili k našim úžasným kamarádům v Zakšíně, kde na nás čekalo pivečko, limča, ale hlavně teplá sprcha. A ta všem přišla zatraceně vhod. No a pak když si všichni dostatečně užili sprchy i nápojů, jsme mohli vyrazit vzhůru na " Pusťák "vstříc další dávce vlastního potu.
Po dosažení vrcholu se samovolně rozhořela velmi zajímavá debata o mužském světě a všech trampotách, které občas přináší.
Pod cílový převis, místo noclehu, jsme tak dorazili dost pozdě, takže Michal vařil svůj pověstný gulášek už docela za tmy. Ale chutnal i tak výborně.
V úterý jsme si dali opět krásných 15 km.
Den 5.
V osadě pod převisem jsme prožili krásnou klidnou noc a všichni si po předchozím perném dni mohli dosyta odpočinout. Ráno po snídani došlo i na kávičku a pak už nás čekalo osvěžení v našem oblíbeném a tradičním koupališti, kde jsme se radostně vycachtali jako malí kluci.
Vedení pro ten den se ujali Lukáš se Standou a nechtěně připravili všem poutníkům malé překvápko. Cestou přes tři vrchy totiž překročili bludný kámen a v parném vedru, které panovalo, dokonale zabloudili. A my s nimi. To sice znamenalo pár kilometrů navíc, takže si vyslechli pár peprných poznámek, ale nakonec jsme jim všichni odpustili.
Cestou nám dobří lidé nabídli osvěžení zahradní hadicí s vodou, které jsme rádi přijali.
Když jsme nakonec překonali všechny tři kopce nejtěžší etapy putování a unavení, zpocení a vyprahlí jsme došli k hospůdce v Jestřebnici, bylo ZAVŘENO. Zklamání bylo tak veliké, že Michal s Tondou, kterým nějaká dobrá žena nabídla občerstvení neodolali a zmizeli kdesi v útrobách chalupy. Bohužel si toho nikdo nevšiml a tak se naše skupina poprvé roztrhla. Improvizační schopnosti ztracených kluků z Ostravy ale způsobili, že jsme se nakonec všichni šťastně sešli v cíli naší cesty, v tábořišti U splávku. A to vždycky je jistota úlevy a odpočinku. Potok, blízká hospůdka a Michalův gril způsobili, že se všem rychle vlila do žil nová energie.
A navíc, když večer Míša připravil skvělé Hamburgery a následné malé překvápko. V našem stanu se totiž ten večer konala slavnostní večeře na počest poutníků, tedy malá hostina pro unavené kamarády po dlouhé cestě. Dali jsme si dobré jídlo, trochu vína a všem zase bylo dobře.
A tak když jsme umytí najedení uléhali na trávu pod hvězdnou oblohou, mohli jsme v klidu snít o překvapení a výzvách, které na nás čekali v příštích dnech.
Celkový součet toho dne byl 21 km.
Den 6.
S ránem šestého dne přišla další, tentokrát o něco těžší výzva. A opět nikdo neodmítl. Poutníky čekal dlouhý den plný nejistoty a překvapení. Po snídani tedy vyrazili dvojice, vždy táta a syn vstříc nadějím ale i s zklamáním, které na ně ten den čekali.
Všichni uspěli jako správní GoodMani a většina poutníků na smluvené místo dorazila dokonce i s předstihem. Zážitků měli všichni mnoho a tak bylo celý večer o čem povídat.
Pavel s Adamem ovšem zabodovali a výzvu povýšili na nejvyšší level, za což sklidili následně pochvalu od všech přítomných. Zmrzlina v okénku " U Adélky" po vyprávění Pavla a Adama už bude vždycky chutnat tak nějak lépe.
Den 7.
Sedmý den byl ve znamení odpočinku. Pochopitelně aktivního.
Dopoledne jsme si zahráli naší starou známou strategicko-běhací hru Osadníci. Někteří starší běžci ovšem při hře přepálili své tempo, takže po konci hry funěli jako fujary. Naštěstí pivko z kiosku a Michalův oběd všechny hráče dostatečně dobili energií a byli tak brzy opět připraveni na odpolední program.
Po obědě jsme totiž vyfasovali koloběžky a vyrazili na projížďku po okolí. Ta nemohla začít nikde jinde, než v cukrárně " U Adélky". Po kávičce, zmrzlině a vaflích jsme nakonec projeli letiště Hradčany, přilehlé hangáry s parkujícími letadly a také opuštěné chátrající paneláky po ruských okupantech. A nakonec došlo i na koupačku v blízkém rybníce.
Po návratu do kempu se celý večer nesl ve znamení utajených příprav oslavy Mírových narozenin. Michal s klukama smažil řízky, Standa konspirativně mizel a zase se objevoval, Pavel zajšťoval Mírovi alternativní program a ostatní jakoby nic vrhali nože do špalku.
Michal B. navíc odborně operoval kamaráda Petra, kterého přepadl zákeřný cizopasník.
A tak se nakonec povedlo, že Míra nic netuše vstoupil s mísou řízků do stanu, kde na něj všech šestnáct chlapů a kluků čekalo se společným přáním. Bylo to dokonalé překvápko a i slzička dojetí se objevila.
Se soumrakem se pak najednou odněkud objevila skupina děvčat, kterou mladí naši kluci pozvali na řízky. A zadařilo se takže se kluci s děvčaty následně odebrali kamsi do kempu k vlastnímu ohništi a až dlouho do noci o čemsi zaujatě debatovali.
My ostatní jsme si po zbytek večera, jak vtipně poznamenal Standa, tak nějak zbyli.
Naposledy jsme poseděli u ohně, než nás přemohla únava z předchozích prožitých dní.
Den 8.
Poslední den začal opulentní snídaní, kterou Michal připravil jako dožrávku všeho tak, že si každý přišel na své. Stoly se prohýbali pod nejrůznějšími dobrotami a všichni baštili.
Po sbalení a odjezdu Michala jsme začali za úmorného vedra pomalu polykat závěrečné kilometry našeho putování. Psí kostely a malá skalní brána byly poslední přírodní atrakce, které nás na Kokořínsku čekali. K obědu jsme si po trampsku do kotlíků udělali náš oblíbený šopáček a pak už jsme ponořeni do družných rozhovorů uháněli vstříc našemu poslednímu cíli, Provodínu. Tam nás čekala Mírova zahrada s nádherným čistým bazénem. Když jsme do něj naskákali a zchladili svá přehřátá těla, jenom to syčelo.
Následovala rozlučková kávička pod pergolou a pak už jsme se pomalu rozjížděli k domovům.
Kokořín 2025 je za námi, ale vzpomínky na společné putování a prožité dobrodružství zůstávají.
Kokořín 2026 už se začíná pomalinku blížit a my se můžeme těšit, co nového nám přinese.......
Co jsme zažili
- Hromadu výzev a dobrodružství
- Pot, krev a kokořínský písek
- Michalovo skvělé jídlo
- Překvapení a nečekané zvraty
- Hry a zábavu
- Trampink v plné kráse v osadách i pod převisy
Táta a syn - Kokořín 2025
Poutníci - táta a syn
